Blogové články / Rozhovory
Otázky pro pěstouny starších dětí – Eva a Michal
Jaké to je, vzít si do pěstounské péče dítě školního věku? Dítě, které už hodně zažilo a hodně si pamatuje a mezi pěstouny (i odborníky) panuje představa, že už je „hotové“ a nemůže se příliš změnit?
Zeptali jsme se Evy a Michala, kteří si před 5 lety vzali ke svým třem dětem sedmiletého chlapce.
S jakými obavami nebo mýty jste se setkali (u sebe nebo ve svém okolí) před přijetím staršího dítěte?
Trochu jsme měli sami obavy z přijetí naším nejmladším biologickým synem.
Co vás na soužití se starším dítětem nejvíce překvapilo – co bylo těžší / lehčí, než jste čekali?
Příjemně nás překvapilo přivyknutí na základní školu – měl (pro nás) známou empatickou paní učitelku, menší třídní kolektiv, klidnou třídu. Krásně a rád kreslil, maloval, to u nás doma nikdo tak bravurně neovládal. Větším oříškem bylo motivovat ho k pohybu.
Jak se trauma dítěte projevovalo v každodenním životě? Co vám pomohlo tyto projevy zvládat?
V zátěžové situaci se objevoval vztek, nadávání, odpor k „autoritě“. Měli jsme některé zkušenosti z období vzdoru od našich biologických dětí. Naučili jsme se „vyslechnout a vypustit“ (slyšet i nadávky, ale nebrat si je osobně, jsou to „jen slova“). Hlavně hodně trpělivosti! Hodně nám pomohl vztah „jeden na jednoho“ = mamka s jedním (pěstounským) dítětem, taťka s druhým (biologickým) dítětem. Přijetí a zveličení jeho zájmů a dovedností („v čem je dítě dobré!“) – rozvíjet jeho osobnost přes jeho zájmy (kreslení, tvoření modelů vlaků, železnice, hudba, cestování). Také nám pomohlo vysvětlení situace a chování našim biologickým dětem, aby rozuměly nečekaným situacím a nebraly si je osobně.
Myslíte si, že jste i starší dítě dokázali ovlivnit nebo změnit?
Myslíme si, že ano: ve víru v sebe sama (něco dokážu a potěším i ostatní – např. obrazy, modely, hudba); že začal důvěřovat i mužské populaci (začal po 2 letech vyhledávat i kamarády-kluky; s „taťkou“ rozvíjeli „mužské“ technické zájmy; po 5 letech začal sám navštěvovat kroužek železničářů a sám začal i dojíždět autobusem na tento kroužek). Posilovali jsme (a stále posilujeme) jeho vztah k biologické matce, který se také pozitivně rozvíjí (oboustranně).
Co byste vzkázali lidem, kteří o pěstounství staršího dítěte uvažují, ale bojí se?
Myslíme si, že jde o oboustranně obohacující vztah v případě, že nečekáte vděčnost a zázraky, ale chcete sami darovat lásku, pochopení, čas, teplo domova. Také nám pomohla představa a touha si zase užívat s dalším dítětem krásný věk plný aktivit, radosti, touhy po objevování čehokoli, a to se neustále naplňuje. Pěstouni, kteří už vychovali biologické děti nebo pracovali se staršími dětmi, mají už zkušenosti a životní nadhled, které se jim mohou hodit při pěstounské výchově starších dětí, ti to asi budou mít o něco jednodušší.
